Studium Nutričního terapeuta v Brně

Studium Nutričního terapeuta v Brně

Za chvíli začíná nový školní rok a tak mě napadlo sesmolit nějaký ten článek o mém studiu v Brně, ne jeden člověk se mě na to už ptal, tak by to asi bylo na místě :).

 

Výsledek obrázku pro kampus brno

 

Pro ty, které to nějak minulo, tak ještě upřesním, kde jsem studovala. Bakalářský titul v oboru Nutriční terapeut jsem vystudovala na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně.

Nejprve bych chtěla říct, co vlastně studiem oboru Nutriční terapeut v Brně získáte. Nutriční terapeut je nelékařský zdravotnický obor. Absolvent tohoto oboru může pracovat v různých nemocničních zařízeních např. ve stravovacím provozu nebo na oddělení léčebné výživy, může se věnovat školnímu stravování, výživovému poradenství, ale zároveň si může otevřít vlastní zdravotnické zařízení, kde se může věnovat lidem se specifickými potřebami – diabetici, celiaci, lidé trpící jinými chorobami,… Nutriční terapeut ale může taky pracovat v potravinářských podnicích anebo ve firmách, kde se vyrábí potravinové doplňky.

 

A proč jsem se rozhodla pro toto studium já?

No, nedá se říct, jestli jsem se úplně rozhodla, ještě v oktávě na gymplu jsem nevěděla, co se mnou bude. Prostě jsem netušila, co chci studovat, věděla jsem, že mě baví chemie, biologie a ostatní předměty jako třeba zeměpis, základy sociálních věd šly mimo mě. Nejprve jsem měla ambice jít na medicínu (jako moje sestra), ale postupně, ještě před přijímačkami, jsem si uvědomovala, že i když to je krásný obor, je to studium opravdu na dlouho (když počítám i atestace). Chvíli jsem si říkala, že bych mohla jít i na zubařinu, a myslím, že jsem si i podala přihlášku… Jenže sama jsem věděla, že za prvý musím mít zadní vrátka kdyby nevyšly přijímačky a za druhý jsem si nebyla jistá tím, jestli chci tyhle obory studovat. Pár dní před uzávěrkou přihlášek jsem projížděla ještě studijní obory a dozvěděla jsem se právě o Nutričním terapii. Já do té doby vůbec nevěděla, že nějaký nutriční terapeut existuje, respektive, že je nějaký rozdíl mezi výživovým poradcem a nutričním terapeutem. A vzhledem k tomu, že výživa mi v tu dobu nebyla cizí (zajímala mě), neváhala jsem a podala jsem si přihlášku a ono to klaplo. Vůbec jsem nevěděla do čeho jdu. Jen jsem si říkala, že budu mít na rozdíl od nějaký medicíny pohodu. Jo. Tak to jsem se docela spletla :D.

 

Jak vypadají přijímačky?

To byla docela sranda, já jsem šla absolutně nepřipravená a asi s pěknou dávkou štěstí, jinak si to neumím vysvětlit. Co jsem potom zjistila, velká spousta spolužáků se na přijímačky hodně „drtila“. Já jsem v tu dobu byla ráda, že mám po maturitě a nic jsem prostě neřešila, nakonec jsem se tedy umístila až někde v druhé polovině, ale přijali mě. Jupí! (Jo a asi by bylo dobrý zmínit, že nás přijali asi 35-40 ? Snad nekecám)

Přijímačky se (alespoň v tu dobu – před 4 lety) skládaly z otázek z biologie a chemie, otázek bylo celkem 40 (myslím?) a opravdu nebyly lehké. Co v nich bylo, už vám fakt nepovím, protože si to vůbec nepamatuju. Ale ten pocit, když jsem odtamtud vylezla, nezapomenu. Bylo mi hrozně. Chytla jsem totální paniku, že se nedostanu na žádnou školu, protože jsem jinou záchranu neměla (vždyť přece tohle měla byla moje záchrana 😀 ). Když mi pak přišel dopis s rozhodnutím o přijetí, myslela jsem, že se zblázním radostí, to si asi dokážete představit…

Co bych vám ale doporučila, pokud se na to nechcete vyflajznout, jako já, si k přijímačkám pořídit, jsou Testové otázky z fyziky, chemie a biologie, které vydala přímo Masarykova univerzita. Ty bych si být vámi projela (já to samozřejmě neudělala, i když jsem si je koupila, #shameonme) a dále bych se pak podle toho, v čem si připadám slabší rozhodovala, odkud budu čerpat další informace.

Kdyby se vám nechtělo hledat, tady máte odkaz na Tématické okruhy k přijímacím zkouškám na LF MUNI a tady na doporučenou literaturu k přijímacím zkouškám.

A ještě jen tak pro zajímavost, celkem bylo na tento obor v tu dobu 298 uchazečů a uspělo 126 – z toho bylo přijato 69 lidí. A k zápisu nás přišlo 30.

 

Nástup na školu a první rok studia

Ta škola jako taková je nádherná, krásnej kampus s úžasnou knihovnou, prostě tam chce každý studovat. Ale musím říct, že primární euforii nahradilo totální vyčerpání. Nikdo vám na týhle škole nedá nic zadarmo (jasně, málokde by dal) a pro mě byl prvák nejhorší, ne že by byl nejtěžší, ale vlastně jo, v tu chvíli jsem to tak cítila. Do té doby nejhorší co jsem zažila byla maturita, a najednou jsem se takhle musela učit o zkouškovým neustále. Byla jsem unavená nejen z učení, ale taky z toho, že jsme v té škole opravdu museli být. Od pondělí do pátku. Včetně přednášek. Už jen vědomí toho, že ostatní mí bývalí spolužáci z gymplu takhle často do školy nemuseli, mě vyčerpávalo.

 

Výsledek obrázku pro knihovna lf muni

 

Nejtěžší předměty (pro mě) první rok: Lékařská chemie, Základy anatomie, Biochemie I, Potravinářská chemie II, Fyziologie II.

Ve druhém semestru se už člověk dostane i do provozu v rámci povinné týdenní praxe, kterou si tedy musí vyřídit sám (kde chce). První rok je to zaměřené především na stravovací provoz, ale i tak člověk hodně pochytí. Mě se na praxi ale i zeptali, jestli chci jít i na oddělení a tak jsem se podívala i tam, což bylo super :).

Co ještě stojí za zmínku je předmět Technologie přípravy pokrmů, můžu vám říct, že všichni jsme z toho byli docela otrávení, protože jsme 1 celý víkend v semestru museli zůstat v Brně ve škole a učili jsme se vařit. Nakonec to byla ale docela sranda a myslím si, že jsme si to užili.

 

Druhý rok studia

..už mi nepřišel vůbec hroznej. A určitě ne kvůli tomu, že bychom měli lehčí předměty, řekla bych že naopak. Ale tak nějak jsem se rozkoukala, naučila jsem sama sebe učit se a všechno už šlo tak nějak líp. Do toho jsem si fakt moc oblíbila Brno, protože Brno je láska. Ale ve školní docházce se nic moc nezměnilo, neustále jsme museli být ve škole.

Ve druháku jsme měli i jeden předmět externí – vyučovaný na Mendelově univerzitě. V zimním semestru to byly Potraviny rostlinné a v letním semestru Potraviny živočišné. Tyhle dva předměty (samozřejmě i jiné) mi dost posloužily jako základ pro další studium na ČZU (Výživa a potraviny).

Nejtěžší předměty pro mě ve druháku byly určitě Biochemie výživy, Základy farmakologie II, Patologická fyziologie II.

Ještě bych zmínila praxi, která už tentokrát byla i v průběhu studia – podívali jsme se jak do nutričních ambulancí, tak do nemocnice na oddělení léčebné výživy i do stravovacího provozu. A pak následovala i praxe o prázdninách a tentokrát trvala 4 týdny.

 

Fotka uživatele Michaela Krupková.

 

Třetí rok studia

… byl samozřejmě ten nejnáročnější. Měli jsme ještě spoustu těžkých zkoušek, jak v zimním, tak v letním semestru, a moc času na učení na státnice nezbývalo. Do toho jsme psali bakalářky a nebudu lhát, byl to prostě chaos. Já jsem naštěstí s bakalářkou začala poměrně brzo a i když jsem jí odevzdávala snad v poslední možný den, nebyla jsem tak v šíleném stresu, jak kolikrát někdo vypráví. Větší potíže mi dělaly ty zkoušky v průběhu roku a myslela jsem si, že budu muset prodlužovat – respektive pozastavit studium a státnice si dát až za rok (dřív to nešlo). Spousta lidí od nás to tak udělala, ale já jsem se nakonec asi ještě s 6 lidmi od nás „hecla“ a učila jsem se na státnice všehovšudy asi týden. Víc času jsem prostě neměla. A ono to klaplo! A šlo to i celkem hladce. Myslím si, že pokud se zvládnete prokousat tímhle studiem, tak ty státnice už tak nějak dokopete – navíc spoustu toho už opravdu víte a znáte.

 

 

Teď se ještě vrátím k tomu třetímu roku z pohledu výuky. V tomhle roce jsme měli spoustu zajímavých ale zároveň dost těžkých předmětů. Do toho jsme zase chodili na praxe a jezdili na odborné exkurze. No viděli jsme toho docela dost a když se na to zpětně dívám – bylo to fajn.

Nejtěžší předměty za ten rok byly Vnitřní lékařství III, Nutriční toxikologie, Léčebná výživa III a Klinická výživa a dietologie II.

 

 

Závěrem

Když se na to zpětně dívám, jsem ráda, že jsem vystudovala právě na téhle škole, protože si myslím, že to znamená jistou prestiž a sama za sebe můžu říct, že jsem si toho odnesla hodně. Stále je se co učit, ale myslím si prostě, že mám dobré základy a mám na co stavět. Jestli vám mohu dát nějaké rady, tak asi jen abyste si vybírali praxe takové, které se vám budou hodit v pracovním životě. Když vás vyhodí ze zkoušky, tak se svět nehroutí, věřte, že se dějou horší věci na světě. Důležité je mít pevné nervy a brát všechno pozitivně. Co ale určitě musíte mít, je chuť tento obor studovat. To je základ.

 

Tak škole zdar ♥

M.

P.S.: Jestli máte nějaké otázky, klidně piště pod článek a já na ně ráda odpovím – popřípadě je pak ještě připíchnu do článku.

 



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *